O biouhlu, tedy biomase, zuhelnatělé procesem karbonizace do formy stabilního uhlíku, toho víme díky mnoha vědeckým výzkumům i praktickým pokusům z celého světa celkem dost.
Byly spolehlivě doloženy jeho pozitivní vlastnosti působením v půdě i definovány možnosti průmyslového využití. Jsou k dispozici technologie pro jeho výrobu – od primitivních vařičů pro průmyslové technologie.
Zásadním problém rozšíření technologií výroby biouhlu se zdá jeho cena. Momentálně prakticky neexistuje nabídka biouhlu v množství, které by se mohlo označit za průmyslovou produkci.
O uhlík, obsažený v biouhlu, může být zájem jako o průmyslovou surovinu. Pokud se ověří jeho průmyslová využitelnost a přidaná hodnota, bude průmysl ochotný nabídnout vyšší cenu, než může akceptovat zemědělství. To je dáno především tím, že cena průmyslového výrobku je známá a tedy ověřitelná na spotřebitelském trhu.
Cenu biouhlu, jako pomocné půdní látky, momentálně není možné ekonomicky vyjádřit. Jednak proto, že efekty se projevují s časovým zpožděním po aplikaci, a také proto, že efekty nebudou všude stejné. A hlavně dokud se významné plochy zemědělské půdy neobohatí o biouhel, nebudou k dispozici referenční údaje, nastiňující alespoň trendy.
Biouhel je někdy označován jako „zázračná látka“, „černé zlato“ nebo „příležitost pozitivní změny“. Každopádně si myslím, že je biouhel, jako materiál s prvky celospolečenského významu, hoden zvláštního zacházení v rámci tradičního tržního prostředí.
Chtěli bychom přispět k rozšíření výroby biouhlu alespoň tam, kde může pomoci nastartovat pozitivní změnu žalostného stavu zemědělské půdy, způsobeného průmyslovým zemědělstvím a (neviditelnou) „rukou trhu“.
Proto jsme vyvinuli technologii karbonizace biomasy, která využívá odpadní teplo, především ze spalin motorů kogeneračních jednotek. Karbonizace se tak stává logickou součástí zemědělských bioplynových stanic. Surovinou pro výrobu biouhlu je pevná část digestátu. Kapalný fugát se filtruje přes biouhel, který sorbuje živiny.
Biomasa digestátu se karbonizací změní z balastní organické hmoty na cenný stabilní uhlík s mnoha pozitivními vlastnostmi. Přitom se využije odpadní teplo. A hlavně odpadne nutnost vyvážet digestát na pole, čímž se uspoří provozní náklady a úspora se použije pro financování technologie.
Příklad:
Bioplynová stanice 1 MW
- roční množství digestátu 35.000 m3
- náklady na vyvážení 35.000 x 80 Kč = 2,8 mil. Kč
- technologie karbonizace 12 mil. Kč
- provozní náklady 300 tis. Kč
- úspora nákladů ročně 2,3 mil. Kč
- prostá návratnost 5,3 roku
Biouhel přirozeně skončí v půdě, kde začne fungovat, a tak dlouhodobě přinášet hodnotu. Zvýší se retence vody a omezí eroze. Půda ožije příznivými mikroorganismy. Sníží se vyplavování hnojiv a tedy jejich spotřeba. A tak dále.
Takže biouhel je pro půdu zdarma! Ale jen pro ni, nikoli pro průmysl. Průmysl by měl biouhel jako surovinu odmítnout. No a proto, že je biouhel nástrojem zachycování a ukládaná oxidu uhličitého, měli by znečišťovatelé ovzduší jeho výrobu a uložení do půdy financovat prostřednictvím emisních uloženek.
Karbonizace digestátu a biomasy na bioplynových stanicích
Jan Káňa
BIOUHEL.CZ
jan.kana@biouhel.cz
